3.Kapitola

Alespoň poslední dobou…Tu noc měla Juliette zlé sny.Taky něco o Monroovy,ale z toho si pamatovala jen střípky.Jo,z nejhezčího vždy jen kousky. „Půl deváté“ oznámila si sama pro sebe,když jí začal zvonit budík.Nastavila si ho tak,aby jí probudil těsně po tom,co Nick odejde do práce.Pokud teda šel,když si vzal to volno.A však jak ho Juliette znala,tak je jasné,že půjde.Taky že ano,nikde nikdo nebyl.Jako každé ráno si Juli usmažila čerstvé lívance,otevřela okno a nasála čerstvý ranní vzduch.Vymačkala pár pomerančů na džus a kupodivu se pak i převlékla.Ranní rutina.Opět tu však chyběl Nick,ale tentokrát to bylo dobře.Neměla na něj teď náladu.VŮBEC.Zrovna se chtěla pustit do jídla,když v tom začal zvonit telefon.Tady se člověk prostě nenají. „Halo,tady Juliette“ řekla ospale.Hlas v telefonu ji však mile překvapil.

„Ahoj Juli,to jsem já,máma“

„Mami ahoj,tak dlouho jsem tě neslyšela“ povzdechla si.

„Je to už dlouho,to máš pravdu.Ale potřebuju se tě nutně na něco zeptat“ z hlasu byl slyšet úsměv.

„No tak mluv,ráda si poslechnu všechno co řekneš“

„Víš,stýská se nám po tobě.Napadlo mě nebo spíš nás,jestli bys nechtěla na chvíli přijet,pokud teda nic nemáš…“

Tak něco takového Juliette přesně chtěla slyšet.

„Jasně,moc ráda.Mám teď zrovna dovolenou“ pousměje se.

„Skvělé.Můžeš s sebou klidně někoho vzít.Monroe už tu také dlouho nebyl nebo Nick…“

„Jo,jasně.Hele,teď budu muset končit,ale za dva nebo tři dny jsem u vás.To mi můžeš věřit.Tak pa“

„Pa zlato,měj se“ maminka sluchátko položila.

„Haha,a máš to Nicku“ řekla si až škodolibě.Tohle přesně Juli potřebovala.Zmizet odsud,ale zároveň být s někým blízkým.Hlavně jít někam,kde není Nick.Hm,s Monroem…Je fakt,že na farmu Julietiných rodičů jezdil Monroe dříve často.Znají se dobře.Bylo by tak fajn,kdyby mohl jet s ní.Už se delší dobu pořádně neviděli,navíc se kolem něj neustále motala Rosalee. „Napíšu mu“ rozhodla se v momentě.Poprosí ho ať přijde,můžou si o tom promluvit…Po snědení lívanců už mohla jen sedět na sedačce a čekat.Snad přijde brzo,snad nepřijde Rosalee,snad bude souhlasit,co když nebude mít čas…Byla tak nějak nervózní. „Ahoj,Juli“ vstoupil do dveří. „Tak co se…“ nestihl nic říct.Zarazilo ho to,jak se mu Juliette vrhla kolem krku. „Ale,ale.Co tak najednou?“ usmál se. „Já jen potřebovala někoho obejmout“ měla v očích skoro slzy. „Taky tě rád vidím“ opětoval jí to tak nějak po svém.Když se po nějaké době pustili a Monroe zavřel dveře,tak Juliette uvařila čaj a sedli si do kuchyně.

„Tak co se děje?“ na to se chtěl zeptat už asi před hodinou.

„No…Volala mi mamka.Ptala se,jestli k nim nechci přijet.No a já souhlasila“

Monroe se na chvíli zamyslel.

„No to je fajn,ale…Neměli jste být náhodou teď v té Itálii?“ nějak mu ty data neseděli.

„Víš…Jak to říct…“ Juli se o tom moc mluvit nechtělo.

„Počkej…Že on na to zapomněl?!Nekoupil letenky,co?“ Hned ho to napadlo.Nicka už prostě znal.

Hnědovlasá žena se chvíli odmlčela.Jakoby to věděl.Po chvíli pouze smutně kývla a zadívala se do země.

„To je vůl!“ Monroe se plácl přes čelo.Jinak to říct nemohl. „To není možný…Panebože“ kroutil hlavou.On by tohle Rosalee nikdy neudělal.Znělo to jako špatný vtip.

„Prosím,nemluv o tom.Nechci teď o tom,ani o Nickovy nic slyšet“ chvílemi jí to až vhánělo slzy do očí.

„Chápu,nebudu o tom mluvit.To je v pořádku.A co že to tedy vlastně tvá matka chtěla?“ konečně se dostali k jinému tématu.

„Pojedu teď na pár dní k našim na farmu.Dřív jsi tam jezdil s námi a tak mě napadlo…Jestli by jsi nechtěl jet se mnou,dřív jsi tam byl často.S rodiči se dobře znáš,uvítali by tě.Pokud teda máš čas…“

Juliette doufala v kladnou odpověď.Ale nechtěla si dělat iluze.

„Hm,tak to je super.Hodí se mi to,budu moc rád.Je to už dlouho,co jsem u vás naposledy byl.Rosalee teď na nějakou dobu odjíždí,alespoň nebude doma sama“ usmál se.Asi mu to udělalo radost.

„Jako vážně?Fakt pojedeš?“ Juli tomu nějak nevěřila.

„Jo,fakt pojedu.Moc rád“ ujistí ji…

Dopili čaj a domluvili se,že vyjet by mohli už dnes večer.Juliette se s ním rozloučila a hned se pustila do balení.Vlastně jen vyndala pár věci z kufru,které si měla brát do Itálie.Jelikož třeba plavky si s sebou brát vážně nepotřebuje…Přes den nic moc neudělala,jen zalila květiny v domě.Spíš jen tak seděla a přemýšlela o „nesmrtelnosti chrousta“.Zamyslela se i nad tím,zda má Nickovy říct kam vlastně jede.A rozhodla se že ne.Ještě aby přijel za nimi.Navíc na něj teď byla vážně naštvaná,takže mu nebude sdělovat žádné informace.Kolem páté začínala mít hlad.V ledničce toho ale moc nebylo.Nickovy neustálé útoky tu byly viditelné.Juli za pár měsíců vypozorovala,že vždy asi kolem třetí ráno se Nick zvedne z postele a jde něco sníst.Je to strašně nezdravé,ale hlavně tím kompenzuje nervozitu z práce.Juliette ho přestávala chápat…Bylo jí z toho do pláče.Půl rok se měli rádi,pak nastala jen práce a hádky,věčné doufání.Jenomže doufat se nemůže pořád,musí se taky někdy začít jednat.Nic méně jediné,co Juli v lednici našla,byly dvě vajíčka a nějaké…Řekněme cosi neidentifikovatelného,co okamžitě vyhodila.Usmažila si vajíčka a konečně se mohla pořádně najíst.Jinými slovy tu nebyl Nick,aby jí to snědl…