Smrt Mazla,aneb tohle asi nepřežiju...

Že mi zemřel mazlíček myslím doslovně.On se jmenoval Mazel,říkávala jsem mu Mazlíčku.Pamatujete se,jak jsem se rozepisovala o tom,že chodím do nedalekých stájí a že se tam věnuji Horsemanshipu?Jo,tak jsem nenapsala jedno.Že tam mám (měla jsem...) svého milovaného a moc oblíbeného koníka,Mazla.A protože vám chci vše vysvětlit,zapustím se do historie,kterou jsem ve stájích u Plnokrevníka zažila.Važte si toho,je to tak trochu moje tajemství a nikomu to moc nevyprávím.Tak si počtěte,no...Přišla jsem tam,je to asi rok a půl zpátky.Nabídla se,že tam budu pomáhat s kydáním,čištěním koní...A jednou,při vyvádění Horsíků z výběhu,prošla kolem nás taková zvláštní žena.Hned jsme si padly do oka.Když jsme zavedli koně do boxů,šla jsem se po té paní ještě mrknout.Nikdy dřív jsem jí tu totiž neviděla,ale něco mě k ní silně táhlo.Hledala jsem jí vzadu u přepravníků,ani už nevím proč.Mno nikde nebyla,ale když jsem se akorát chtěla otočit,sála kus za mnou.Hrozně jsem se lekla. "Ahoj Kačko" promluvila.To mě dost vyděsilo. "Jak znáte moje jméno?" Couvnu. "Koně si ho šeptají" pousmála se ještě víc.Radši jsem to nekomentovala.Přibližovala se ke mně a já chtěla utéct.Ale něco mi to nedovolovalo,něco mě drželo nohama na zemi. "Kdo jste?" ptám se obranně. "Říkej mi Šárko,pokud to stačí" přišla ke mně a podala mi ohlávku. "Co já s tím?" měla jsem z ní vážně docela strach. "Vyvedeš si Mazla" oznámila a odvedla si mě do stájí.Nikdo nikde nebyl. "Mazla?!To ne,já jsem tu chvíli,s koňmi to neumím,vždyť on mi ublíží" Ohlávku jsem jí zase vrátila.Mazel byl v tu dobu divoch,stájový kůň,kterého odněkud zachránili.Nikdo na něm nejezdil,byl to šílenec.Blázen,který všechny a všechno nakopávala,vyhazoval,kousal a nevím co ještě.Měl se jít utratit.Ač to majitelka stáje dělala nerada,potřebovala místo pro další koně a tenhle stájím nic nepřinášel,ale hlavně se trápil.Byl nervní,ubližoval sám sobě,neužíval si života ani v nejmenším.Měl za sebou trauma z týrání atd.Prostě špatnou minulost. "Vyvedeš si mazla,myslím to vážně" znovu mi ohlávku podala. "Proboha ne,chcete mě zabít?!Vždyť já vás vůbec neznám,nevím jestli to s koňmi umíte,nevím kdo jste.Proč vám mám věřit?" vztekla jsem se a chtěla odejít.Už už jsem byla zády,když v tom ona řekla tu větu. "Protože máš na krku znamení podkovy" prohlásila opět klidně. "Co jste to řekla?" otočím se.Já mám na pravé straně krku totiž mateřské znaménko ve tvaru podkovy.Monty Roberts(můžete vygooglit,je to doslova pan koňák)to měl taky.Ale to nic neznamená,jen blbá náhoda,nic víc. "Musíš mazla zachránit.Udělej to pro mě" znovu mi dala do ruky ohlávku. "Nikdy neodcházej od koní.Jsi k nim zrozená" dodala,otočila se a odešla.Byla prostě divná,říkala jsem si v tu chvíli.Pověsila jsem ohlávku na mazlův box a akorát přišli holky.Všechno jsem jim vyprávěla,ale oni mi nevěřili a ještě dodali,že nikoho takového tu nikdy neviděli.Celá zděšená jsem utíkala domů.No a aby mé zděšení bylo ještě větší,doma,ve starých foto albech jsem našla její fotku.To už mi fakt bylo hodně divný. "Mami,kdo to je?" Běžela jsem se mamky zeptat do kuchyně. "To je tvá teta,Šárka.Moc hodná žena.Je to už dlouho,co zemřela.Byla jsem ještě malá.Ztratila se s koněm v lese a koněm ani jí už nikdy nenašli.No a tak ji prohlásili za mrtvou" Chvíli jsem mlčela.Zděšeně mlčela.Ale mamce jsem se rozhodla to neříct.Běžela jsem do pokoje a dál si prohlížela tu fotku.Blonďatá paní s rančerským kloboukem a chapsy svírala v pravé ruce vodítko,na kterém byl uvázaný krásný hnědák.Že by její kůň?Možná.Víc se mamky ptát nebudu.Říkala jsem si.Večer v posteli jsem o tom pořád přemýšlela.Přeci jsem nepotkala svojí tetu...Nee,to je blbost,vždyť je po smrti.A já duchy nevidím,navíc by nemohla držet ohlávku.Nemohla jsem si to v hlavě srovnat.A tak jsem to radši nechala být,dál o tom nepřemýšlet.Druhý den jsem šla zase do stájí,tu ženu už jsem tam nepotkala.Nic méně když šli všichni jezdit,tak já jsem jako obyčejně zůstala ve stájích a chtěla se věnovat koním.Přemýšlela jsem o tom,zda s tím mazlem zkusit nebo ne.Něco(nejspíš můj andílek...)mi pořád říkalo že jo,že to zkusit mám,že ho jinak utratí.No a tak po asi hodinovém přemýšlení jsem to teda zkusit šla.Popadla jsem ohlávku,která byla pověšená na jeho boxu.Plavý kůň mě celou dobu sledoval.Vstoupila jsem k němu do boxu a očekávala smrt.Že mě skope nebo tak něco.To on totiž běžně dělal.Ale ne.Místo toho udělala něco,co bych vůbec nečekala.Sklonil hlavu a povolil nohy.Ukazoval mi svoji podřízenost.Nemohla jsem ani dýchat,nechápala jsem to.Proč?Vždyť já ho vůbec neznám,on mě taky ne.V té euforii jsem mu nandala ohlávku a vyvedla ven.Stále jsem to absolutně nechápala.Byl hodný,jako normální kůň.I s lonžovacími potřebami jsem si ho zavedla dozadu na louku,kde se trochu napásl a já mu připla lonžku.Nejdřív vůbec nechtěl nic dělat,ale po malých krůčcích jsem ho ukecávala a ukecávala,až nakonec klusal.Krásně dokola.Nekopal,neržál,nevyhazoval.Normální kůň.Nechápala jsem to. "No to ne,jak jsi to udělala?" ozval se za mnou hlas naší stájové učitelky. "Nijak,je to zlatíčko.Je hodný" ohlédnu se. "Zastav ho,zkusím to" řekla a seskočila z koně.Holky nás jen udiveně sledovali.Vzala lonž do ruky a popohnala ho.Jak mile jsem se vzdálila,začal se vzpírat,kopat a řehtat.Typický on-najednou. "Hou hou hou!" snažila se ho zklidňovat.On se ale vydal proti ní a kdybych tam nevlítla,snad ji převálcoval.Nějak instinktivně jsem vběhla mezi ně a popadla lonž.Zastavil se,opět sklonil hlavu.Holky začali tleskat. "Nevím proč je takový,asi jsme si padli do oka" prohlásím. "To je úžasný.Zavedeme koně do stáje a přijdeme se na vás ještě mrknout" řekla udiveně vedoucí.Já se otočila a chvíli je sledovala.Mazel pak udělala něco neskutečnýho,dodnes tomu nevěřím.Zezadu ke mně přišel a dal mi hlavu přes rameno(a teď to nebylo tím,že by chtěl ňamku).Prostě udělal něco hodně podobného napojení.A to se u koně cení,obzvlášť,když ho neznáte.Ohlédnu se za ním a pohladím ho.Prostě jsme si padli do oka.U lesa jsem pak znovu uviděla tu ženu.Stála tam a všechno sledovala.Chtěla jsem jít za ní,ale Mazel se ne a ne hnout z místa.Taky ji viděl.Měl uši nastražené dopředu,jakoby ji znal.Žena měla vedle sebe hnědáka.Toho samého jako na fotce.Nasedla na něj a odjela.Pak už jsem ji nikdy neviděla.Ale vím,že to byla moje teta.Ať už živá nebo ne...S Mazlem jsem dělali velké pokroky.Já se s ním naučila všechno co vím o Horsemanshipu a hlavně ho nemuseli utratit.Rozuměla jsem si s ním ale vždy jen já,nevím,jak je to možné.Po nějaké době jsem na něm občas i jezdila,ale jen bez sedla,na uzdečku...No a dnes ráno jsem přišla do stáje a Mazel nikde. "Kde je?!" Jak tajfun se přiženu k vedoucí.Ona mi s těžkým srdcem oznámila,že ho našli ráno mrtvého ve stáji.Prý ho trefil šlak,koním se to někdy stává.Brečím jak želva,při psaní tohohle textu.Ale vím,že teď už je jeho duše na lepším místě.V noci se mi o něm zdál divný sen.Mluvil a loučil se tam se mnou.Děkoval mi a vzkazoval,že mě měl moc rád.A jako teta mi řekl,že jsem narozená pro koně.Nevím,co to všichni mají.Ale nebyl to přímo on,jako jo,ale byl takový...Zářivý.Nejspíš to už byla jeho duše.Ráno jsem tušila něco špatného,hned jsem běžela do stáje.No a mé obavy se potvrdili.Mazlíček má teď pěkný hrob za stájí.Snad mu bude líp,jediné co k tomu můžu říct,je odpočívej v pokoji,Miláčku.Sedím tu v jeho boxu a bulím.A píšu vám na blog.Před chvílí jsem ucítila ducnutí koňského čumáku,jako by byl pořád se mnou .... Melisa